Zápis čtvrtý, Serpenta tančí

Byla jsem pověřena, abych pokračování našeho příběhu zaznamenala já. Byla jsem z toho nápadu tak nadšená, že jsem vysekla taneček jak nikdy (i když u ostatních to samozřejmě žádné ovace nevyvolalo). Tak abych jen nastínila situaci. Já s nepříliš oblíbeným Kr´aelem (jak jsem zjistila držet se poblíž tohoto orka přináší spoustu výhod) a asi podobně smýšlející Elan a Sylvanou jsme na plošině na stromě, kde na nás čekalo ne jen pohodlné uložení, ale i něco k snědku. Naštvaná Mixilvesa je pod plošinou, k mé velké úlevě bylo tohle ukňourané stvoření vyhnáno (jak jinak než Kr´aelem, jak říkám držet se ho přináší výhody). Shaerelle, Romuel, naštěstí i občas poněkud otravný Pete jsou někde úplně jinde, ani nevím kde. Řekla bych úplná idylka, kdyby to Mixilvesa zase nějak nezkazila…

Když doprskala až na zem nenapadlo ji nic lepšího než podpálit žebřík… Moc nechápu co tím chtěla dokázat, jako by se ten žebřík nedal odříznout. :D Raději jsem takticky vyčkávala jak se situace vyvrbí, koneckonců poslední co bych chtěla a potřebovala je znepřátelit si toho velkého zeleného co se očividně ze všech nejlépe vyzná. Situace se kupodivu vyřešila velice rychle sama. Sotva se na tváři Mixilvesy začal objevovat vítězoslavný úšklebek, ji šíp přišpendlil ruku s pochodní ke stromu. Pochodeň jí samozřejmě vypadla z ruky. Z nedalekého stromu seskočí 2 týpci a vydají se k Mixilvese. Jeden z nich uhasí vše, co ještě hořelo a druhý povídá: „ Děláš si srandu? Chceš snad podpálit celý les?“ Odpověď se mu však dostala jen v podobě nesrozumitelných skřeků, protože Mixilvesa dostala jeden z pro ni typických hysterických záchvatů. „Budeme muset rozhodnout co s tebou“ povídá zas jeden z nich. „Máte na to max 2 hodiny, pak už nic rozhodovat nemusíte“ skřehotá Mixilvesa u které pomalu ustupuje prvotní nával hysterie. „Rozhodneme co s tebou“ a s těmi to slovy se oba otáčí a odchází někam do tmy nechajíc tam konsternovanou Mixilvesu přibitou šípem ke stromu. Škoda jen že ji nepřistřelili k nějakému vzdálenějšímu stromu…. Nakonec se všichni ukládáme ke spánku.

Někdy během noci nás vzbudil výkřik Mixilvesy, která byla stále přobodnutá šípem ke stromu. Naneštěstí jsme její výkřik neslyšeli jen my… Co čert nechtěl musel ho slyšet zrovna…. ale ne…. PETE!!!! Nicméně následující rozhovor opravdu stál za to, proto si dovolím citovat:

Pete: „Co tady děláš?“ (Na Mixilvesu)

Mixilvesa: „Hráli jsme kuličky!!!!!“

Pete: „A vyhrála jsi?“

Mixilvesa: „Jo.“

Pete: „A jsi v pohodě?“ (v tomto okamžiku jsem měla co dělat abych nevybuchla smíchy, zatímco Mixilvesa asi řešila jak utrhnout Petemu hlavu jednou rukou)

Mixilvesa: „Šíp!!!!!“

Pete: „Chces nějak pomoct?“

Mixilvesa: „Šííííp!!!!!!!!!!!!!!!!!!!“

Po tomto jistě vyčerpávajícím rozhovoru se Mixilvesa pokusila šíp ze stromu vytáhnout, ale nepodařilo se a ona omdlela…. Typické… Pete poté dostane geniální nápad šíp zlomit a pak vytáhnout Mixilvese ruku. Jenže jako skoro vše v jeho podání skončí i tento pokus neúspěšně a místo pomoci Mixilvese ještě víc ublíží, když se mu povede zalomit šíp někde uvnitř její ruky. Tato nová bolest ji probere, ale okamžitě zas padá do mdlob. Pete chce vytáhnout šíp Mixilvese z ruky ale v tom mu naštěstí zabrání ork, který mezitím slezl z plošiny. Náhle si všimnemeže, se vracejí ti dva týpci, vytáhnou nůž. „Chtěla utéct, vezmeme ji s sebou.“ „Kaaaam?“ ptá se Pete. „Tebe to nemusí zajímat“ řekne jeden z nich, druhý se zatím snaží proplesknout Mixilvesu aby se probrala, ale zbytečně. Nakonec si ji přehodí přes rameno a oba odcházejí. Pete se však nevzdává a odlétá za nimi (díky bohu za to). My ostatní se opět uložíme ke spánku.

Ráno jsme se vzbudili do růžova vyspinkaní, no nevím jak ostatní ale já rozhodně. A bylo by to nádherné ráno, kdyby se k nám u snídaně, která nás čekala na druhé plošině, nepřidal Pete. I když musím podotknout, že s plnou pusou není tak moc otravný. Po snídani jsme se v čele s Kr´aelem vydali zpět k tábořišti, kam nás předchozí den zavedli. Narazili jsme tu na Shaerelle, která tu nejspíš i nocovala a právě dojídá snídani. Pete se vydá na koupel. Po chvíli přichází týpek, co nás sem dovedl a ti dva z noci a Mixilvesa s ovázanou paží. Kr´ael si nacpe dýmku a zapálí si.

Kapitán: „Tak co s vámi, můžeme vám vyndat ty ovladače.“

Z dáli se ozve: „Weeeeeeee“ čvacht čvacht „Weeeeeeeeeeeee“

Kapitán: „Můžeme vás pustit, když si dáte pozor tady na kolegyni“ kývne k Mixilvese. Elan mezitím vyndá Mixilvese roubík. „Když nám nebudeš podpalovat les tak tě taky pustíme“ říká kapitán Mixilvese. „Nebo můžete zůstat a spolupracovat.“ Pak se otočí a odchází, pár z nás se za ním vydá, ale je nám řečeno, že máme zůstat, kde jsme. V tu chvíli se vrátí Pete.

Pete: „Proč je Mixilvesa svázaná?“

Kr´ael: „Hádej.“

Já: „ Co takhle kde se tu vzala?“

Pete: „ Já ji rozvážu!“

Elan: „Neeee! Nesmí dělat bordel, nebo nám nevyndají ovladače.“

Na to Pete odlítá na snídani. Kr-ael se shání po noži na holení, zrcátko má a tak udělá výměnu s Elanem, nejprv si půjčí nůž a když je hotov půjčí mu zrcátko. Elan si bere zrcátko a jde se učesat. Pete se snaží vyzvědět od orka co říkali ti elfové, co tu byly. Snaží se ho obměkčit i osloveními jako: „Vládče náš, slunce naše jasné!“ Až se mu to povede a aspoň stručné informace dostane.

Po nějaké chvíli se ti tři opět vracejí, jeden z nich nese brašnu a dlouhý bodec. Už z prvního pohledu na ně mi bylo jasné, co přijde teď…. SVOBODA!!!! Konečně nám vyndají ty ohyzdné a spoutávající věci z těl!!!! Takovou radost, úlevu a napětí jsem snad ještě nezažila!!!! Nešlo se ovládnout, moje pocity mě zcela ovládly, musela jsem ty tři příchozí přivítat radostným zpěvem doprovázeným jak jinak tancem, protože tanec je má vášeň. Je to vlastně prostředek jak ze sebe dostat přebytečné emoce… (I když u ostatních se moc pochopení pro tuto mou vášeň očividně hledat nedá….) Krátký pohled na ostatní při jedné, ale opravdu velmi vydařené otočce zjistím, že ne všichni sdílejí mé nadšení… Kr´ael ztuhl Elan je ztělesněná obava a ostatní snad krom Peteho na tom nejsou o moc rozdílněji. Věta: „Uvolněte stůl.“ Na ostatní taky zapůsobila opačně než na mě a Peteho. Pomalu se začali uklízet do bezpečné vzdálenosti. Copak jim nedochází, že ta trocha bolesti za to stojí? Jak skvělé to bude, až nebudeme jen loutky na dálkové ovládání? Jediný Pete si to snad uvědomoval, i když na druhou stranu… ale to je jedno, důležité je, že pomohl s vyklizením stolu. Já toho bohužel nebyla schopná, dalším přívalem euforie jsem se ještě víc roztančila, je to jako když ztratíte vládu nad tělem… Tak jsem aspoň vířila kolem toho stolu, ať vidí, jakou mi udělali radost. „Kdo jde první?“ zněl dotaz jednoho z elfů. „Já!!!!!!!!“ vykřikli jsme s Petem současně. „Tak ty“ ukážou na Peteho (jaká škoda). „Ten obojek, co máš na krku, ti ale musí sundat někdo jiný.“ S těmi slovy vytáhne bodák. Všichni se dají na útěk proti větru…. Hlupáci!!! Pak ten elf vytáhne ještě kladivo. Maličko mi přece jen zatrne, ale co už, ta svoboda za to stojí, lepší než kdyby vytáhli sekeru. „Mám zavřené oči“ prohlásí Pete. (asi si tím chce dodat odvahu, která z něj vyprchala – i když po pravdě moc jí nebylo) Nakonec elf po zjištění kde má Pete ovladač bodák zase položí a vytáhne z brašny větší jehlu. „Bude to hodně bolet, ale bohužel na šetrnější způsob jsme ještě nepřišli.

Kr´ael se snažil varovat naše nové „přátele“ před Peteho schopnostmi, ale stihl jen: „Já bych…“ V tu chvíly upadl Pete do bezvědomí. „Doktore, máme problém“ říká jeden z elfů. Doktor ošetřuje Peteho zranění. „Mohl by ho někdo odnést, aby se uvolnilo místo pro dalšího?“ obrátí se doktor ke zbytku naší skupiny. Nikdo se nehlásí, nikdo dokonce nejeví známky toho, že by o takovém úkonu vůbec přemýšlel!! Snažím se zachránit situaci, co kdyby se třeba naštvali a mě už by ovladač zůstal: „Já ho odnesu!“ „No to raději ne jestli to má přežít“ řekl doktor. Prosebně jsem pohlédla na zbytek skupiny. Myslím, že to asi nemělo žádný účinek, ale přece jen se nakonec Kr´ael vydal ke stolu a Peteho v mdlobách velmi opatrně hlavou k sobě odnáší po větru pryč. „Skunk!!!!“ dodává výmluvně. Pak jdu na řadu konečně já!!! „Tak pojď“ řekl mi jeden z elfů a mě to znělo jak rajská hudba, už můžu odpočítávat minuty… sekundy… do SVOBODY!!! „Aaaaaaaauuuuuuu!!!!“ zařvala jsem. Bylo to krapet horší, než jsem čekala. Ošetřili mě, a doporučili mi šetřit ruku pár dnů. Kruci ale za tu svobodu to stálo!!!!! Huráááááá!!!!

Dále přichází na řadu Sylvana, Elan, Sharelle a po ní Mixilvesa. Ta díky svým věčným protestům má ovladač v rameni. Vytáhli na ní jakési nabroušené kleště, jimiž jí ovladač vyrvali z těla i s kusem masa.

Jako další jde Kr´ael, ten má ovladač uprostřed lýtka, takže na něho použili bodec, o kterém jsem se už zmiňovala. U Romuela to dle slov jednoho z elfů nepůjde tak snadno, bude potřebovat odbornější zákrok od někoho jiného. „Moc nenamáhejte své obvazy.“ a s těmito slovy odešli elfové pryč.

Kr´ael míří k vodě se omýt a já dle svého nového pravidla: „Drž se orka bude ti líp.“ jdu s ním. Během mytí jsem si všimla, že si vyléčil nohu. Pokusím se s ním tedy vysmlouvat nějaké to léčení i pro mou ruku. Nakonec mě pokus o vyléčení stál jen oběd. No trochu se to povedlo. Trochu??!!! A já přišla o oběd!!!!!

Sharelle se pokouší odejít cestou, kterou nás sem přivlekli. Ale dostane se jen k táboru a odtamtud se zas musí vrátit zpět. Po chvíli vidíme, že se směrem od tábora vrací kapitán. Ve stejnou chvíli se Pete probouzí a má jediné přání, aby mu konečně někdo sundal ten „obojek“!!! Kapitán se obrátí na Kr´aela: „Nevíš, jak se ta věc sundává? Chceme ho v celku na výzkum, zatím se nám nikdy nepodařilo nic podobného sundat a nepoškodit to při tom. Když by se ti to podařilo, podívali bychom se do zbrojnice po nějaké lepší sekeře.“ Kr´ael jde pomalu k Petemu následován kapitánem. Chvilku si hraje s „obojkem“ a u toho vysvětluje, jak se ta věc sundává. Sundá Petemu nepoškozený „obojek“ a kapitán je nadšen. „Odměnu dostaneš ještě dnes!“ říká kapitán. „Romuela budeme muset vzít do laboratoře. Zákrok na odstranění jeho ovladače je poněkud brutální a nedá se dělat jen tak venku.“ Dodává ještě kapitán.

Nyní jsme byli postaveni před v celku zásadní otázku: Zůstat nebo jít. To znamená zůstat a přidat se k odboji proti mágovi, nebo jít svou vlastní cestou s rizikem, že nás mág opět chytí.

Nakonec rozhodování dopadlo takto:

Sharelle odchází, má slíbené zásoby na pár dní. Popravdě mě ani moc chybět nebude, stejně s ní nic nebylo a byla nesnášenlivá.

Kr´ael se musí rozmyslet. Doufám, že taky zůstane, jinak si budu muset vymyslet jiné pravidlo pro přežití.

A já s ostatními zůstáváme v odboji, natrhneme tomu mágovi pozadí za to, co nám provedl!!!!

Nicméně do tábora nás ještě nepozvali, prý nás už nebudou tolik kontrolovat, ale podpálení lesa se prý netoleruje!!! Doufám, že ty žhářské nálady už Mixilvesu přešly. Sharelle odchází s kapitánem, snad se jí povede dobře.



Přídavek pro nadšence a fandy Peteho:

Jak letěl Pete zachraňovat Mixilvesu

(toto se odehrává ve chvíli, kdy v noci dva elfové odnesli Mixilvesu v bezvědomí do tábora a Pete se neohroženě rozlétl za nimi, zatímco my jsme šli s úlevou spát)

Pete doletěl až k táboru

„Stůj! Co tu chceš?“ Ozvalo se od palisády.

„Odnesli jste Mixilvesu!!!“ zněla Peteho zoufalá odpověď.

„No a?“

„Chci jí pomoct“

„Jdi spát“

Z tohoto krátkého rozhovoru pochopil Pete, že po dobrém se tam nedostane. Odletěl tedy kus do lesa a zneviditelnil se. Kousek od palisády se ale bohužel opět zviditelnil a v tu chvíli na něho mířily všechny luky, co byly poblíž. Pete se však nevzdává a míří k místu, kde spí Sharelle. Najde ji a pokusí se ji vzbudit bohužel neúspěšně. Tak si na ni lehne (další z jeho inteligentních nápadů), to už ji probudí. Bleskově uvázala Petemu bič okolo krku. Pete se ji snaží přesvědčit, ať mu jde pomoct zachránit Mixilvesu. Povedlo se, Pete přesvědčil Sharelle o nutnosti záchrany a o tom, že to sám nezvládne, ale jí se prostě nechce!!! Pak Sharelle odváže zklamaného a zoufalého Peteho z biče a se slovy „Jdi spát, ona se o sebe postará“ se opět uloží ke spánku. Pete se snaží vrátit zpět za námi na plošinu, ale k našemu velkému štěstí nemůže najít cestu, tak si ustele na větvi.