taková menší ukázka :
Každá laboratoř má svého šíleného vědce a tato není žádnou výjimkou. Je poměrně rozlehlá, má mnoho chodeb a sálů a někomu by se i mohlo zdát, že se značnou částí vyskytuje v podzemí. Šílenec se právě sklání nad svým nejnovějším výtvorem v místnosti, která se svou atmosférou jen velmi málo odlišuje od zubařské ordinace.

taková menší ukázka :
Je čas vytáhnout luk. Zcela nečekaně slyším v našich řadách veselý popěvek „už ji máme“ a po otočení vidím, že ji také Serpenta doprovází tanečkem. Myslím, že moje přeměna se nepovedla, protože všichni zjevně na něčem jedou jen já ne.

taková menší ukázka :
Zelenému nebezpečí se podařilo dostat na břeh a vytáhl i obludu za neustálého brblání nadávek. Kdybych měla trošku víc sil, asi bych si z něj začala utahovat, že vypadá jak zmoklý kuře a on by mě pak nejspíš zkusil utopit. Ale určitě by byla sranda.

taková menší ukázka :
Mixilvesa, přobodnutá šípem ke stromu. Přiletěl Pete.
Pete: „Co tady děláš?“ (Na Mixilvesu)
Mixilvesa: „Hráli jsme kuličky!!!!!“
Pete: „A vyhrála jsi?“
Mixilvesa: „Jo.“
Pete: „A jsi v pohodě?“ (v tomto okamžiku jsem měla co dělat abych nevybuchla smíchy, zatímco Mixilvesa asi řešila jak utrhnout Petemu hlavu jednou rukou)
Mixilvesa: „Šíp!!!!!“
Pete: „Chces nějak pomoct?“
Mixilvesa: „Šííííp!!!!!!!!!!!!!!!!!!!“

taková menší ukázka :
Žiju!!

Provází mě jako již obvykle první myšlenka když ráno otevřu oči, následovaná přívalem standardně všudypřítomných pocitů, jako je bolest zad a chuť zmenšit počet členů skupiny, ve které jsem se ocitl. Zapálím si svou oblíbenou dýmku, v klidu si pokuřuji a pozoruji hýření okolo, tvořené naší roztodivnou skupinou, doufaje, že mě alespoň na chvilku nebudou otravovat…

taková menší ukázka :
Kr'ael tomu moc nevěnoval pozornost a pokračoval v jídle. Mixilvesa ponechala batoh na místě, a šla se kouknout co jsou procházející zač. Když prošla Mixilvesa okolo Kr'aela, tak se zvednul že pujde s ním. Mixilvesa se na něj obořila: „Ty seď a žer.“

„Ty mi chceš rozkazovat?“

„Ne, ale Elan jo“

„V pořádku“

taková menší ukázka :
Pomalu jsem sama klesala dolů a najednou jsem seděla v místnosti, teda vlastně jsme seděli, protože tam byl kromě mě ještě trol. I na trola vypadal fakt fuuj (to jsem teda ještě neviděla), a kupodivu umí mluvit! Moc jsme si toho nestihli říct a začal se přibližovat strop a podlaha. Už jsem myslela, že nás to rozplácne (co taky čekat jinýho, když člověk vleze do strašidelnýho hradu), ale objevily se dveře, co nás zachránily.